► Zajímají vás parametry chovného zařízení?

 

Mám k dispozici venkovní voliéru půdorysných rozměrů 3 x 2,5 metru, přilehlá místnost 4 x 5 metrů je vybavena šestnácti chovnými boxy a vnitřní voliérou.

Chovná sezóna začíná v září, končí zpravidla v dubnu. Ročně odchovám 60 - 80 mláďat, chovných andulek si nechávám kolem padesáti.

V zimě je v odchovně kolem 14 stupňů, jakmile se oteplí venku nad 12 stupňů, pouštím ptáky přes den do venkovní voliéry.

 

 

►Kde jsem pořídil andulky?

 

Současná linie z 80% pochází z ptáků nakoupených u Jiřího Vašíčka v Hrádku nad Nisou, který od roku 2002 postupně dovezl několik desítek andulek od Josefa Mannese z Německa, nejlepšího chovatele na světě. Méně povedené odchovy z těchto andulek jsem za rozumné ceny od roku 2003 nakupoval. U Mannese stojí andulka od pěti stovek eur za kus, což bylo nad mé finanční možnosti.

Každý rok chovné hejno doplňuji zhruba deseti ptáky, převážně od úspěšných německých chovatelů.

Relativní úspěšnost malého chovu stojí především na dlouhodobé přísné selekci.

 

 

►Jaké barvy chovám?

 

Na prvním místě je výstavní kvalita, barva je až druhá. Při stejné úrovni u mě vítězí tmavé andulky (tmavě modré, fialové, olivové, tmavě zelené). Choval jsem i australské straky a perlové, od roku 2005 také žluté; opalíny i skořicové. Vyhýbám se červenookým mutacím (lutino, albino, lacewings). V roce 2008 jsem odchoval od štěpitelných rodičů i dvě recesivní straky, aniž bych o to při sestavování párů nějak usiloval. Asi i díky tomu pocházejí z nejlepších ptáků mé linie a nemusím dělat žádné kompromisy v kvalitě. Protože se jim chci nadále věnovat, z chovu jsem od roku 2010 vyřadil australské straky a perlové (přinejmenším do doby, než se mi naskytne možnost si nějaké opravdu špičkové pořídit...) - nejsou totiž s recesivními strakami "kompatibilní". V chovu žlutých a bílých nadále pokračuju.

 

 

Tak šla léta…

►První andulky: Odhaduju, že poprvé jsem dědu ukecal někdy v deseti letech – tedy v roce 1980. Právě děda a pak také vedoucí chovatelského kroužku ve stanici přírodovědců na Smíchově Pavel Pivoňka mně tehdy pomáhali a radili.

►Začátek vlastního chovu: 1985 – měl jsem k dispozici čtyři klece a obrovskou voliéru, kde děda zároveň choval holuby.

►Nákup u šampiona: První opravdu výbornou andulku jsem si koupil u legendárního chovatele Oty Šťastného 27. listopadu 1988. Světle zelený samec mě tehdy stál tři stovky.

►Poprvé na celostátní výstavě: 1988 v Lidovém domě ve Vysočanech (vystaveny čtyři andulky, dostaly 3x84 body, 1x80 bodů).

►První vítězství na výstavě: 1989 v Praze – Řeporyjích, světle zelený opalín dostal 86 bodů.

►Pauza: V letech 1993-2002 jsem chov přerušil. Kvůli dokončování studia VŠ, kvůli cestování, na vině byla i rekonstrukce našeho domu.

►Nový začátek: V létě 2002 jsem dovezl dva páry od Němce Störra a pět ptáků od úspěšného Čecha Grody. Z těchto andulek po čtyřech letech využívám už jen vzdálené potomky jednoho z Grodových samců.

►Úspěchy: Největším je jistě vítězství na Celostátní výstavě odchovů roku 2006! S tak malým chovem to považuji za malý zázrak, který se může stát jednou za mnoho let. Za doklad dlouhodobě špičkové úrovně chovu považuju spíš umístění v bodování chovatelů podle úspěšnosti na dvou celostátních výstavách, které klub každý rok pořádá – v letech 2006 a 2005 jsem obsadil pokaždé 4. místo.

►Smutný rok: V roce 2009 se mi sice v chovu velmi dařilo, ale zemřeli dva lidé, kteří mi hodně pomohli. Nejdřív Jiří Vašíček z Hrádku nad Nisou, potom v létě Němec Willi Mikschofsky, od něhož jsem v posledních letech měl mnoho špičkových andulek. Často si na ně vzpomenu hlavně při pohledu na andulky, které mají od nich předky, což je velká většina chovného hejna.